Rozhovor Davida Šnajdra s Jakubem Bažantem, sportvním novinářem, který se, mimo jiné, podílí na reportážích z akcí handicapovaných.
1. otázka: Jakube, s paralympioniky spolupracuješ velmi úzce již dlouhou řadu let. Mohl bys porovnat, jak se za tu dobu změnil obraz handicapovaných v našich hromadně sdělovacích prostředcích, např. v četnosti a pravidelnosti zpráv, zájmu médií i veřejnosti?
Je jasné, že se sport handicapovaných objevuje v médiích častěji a vliv na to má několik faktorů. Jednak společenské klima a snaha o prezentaci sportovců (např.Roman Musil na Nymbursku), výkony těch nejlepších jedinců (čerstvý příklad Lidové noviny 8.8. a článek o Jirkovi Ježkovi v Dominikánské republice), zájem bulváru o problémové kauzy (spor s ČSTPS) a snad i podpora veřejnoprávní České televize, o čemž se mi pochopitelně špatně mluví.
2. otázka: Uměl bys, jako novinář a zároveň znalec paralympijského prostředí, poradit, co by měly „zlepšit“ buď veřejnost nebo sami handicapovaní sportovci?
Možná se shodneme v tom, že by celospolečesnkému klimatu prospělo, kdybychom si uměli více naslouchat a respektovali se. To by samozřejmě mělo vliv i na vnímání sportu postižených. Chtít něco po veřejnosti je absurdní, ke zlepšení vztahů se musíme snažit přispět co nejvíc a nesutále každý z nás. A z paralympijského hnutí zatím ten pocit nemám. Zcela prakticky vzato, co lze zlepšit, jsou webové stránky ČPV. Abych sám vycházel ze zásady respektování a slušného vyjadřování – mají daleko i do jistého standardu.
3. otázka: Jistě jsi zkraje roku také sledoval kauzu jihoafričana Oskara Pistoria, kterému IAAF na jeho karbonových protézách definitivně zakázala plnohodnotně závodit, plnit limity a účastnit se vrcholných atletických soutěží včetně olympijských her. Co na toto opatření, které vyslalo jasný signál nepostižených vrcholových atletů vůči paralympionikům, říkáš?
Nelíbí se mi a nepovažují ho za přínosné obecně. Připadá mi jako černý humor, že IAAF dokáže s kamennou tváří tvrdit, že člověk bez nohou je ZVÝHODNĚN a HANDICAPOVÁNI jsou nepostižení atleti…
4. otázka: Můžeš, Jakube, popsat, jak vzniká Paralympijský magazín, podle čeho např. vybíráš témata a jaký je na tento pořad ohlas mezi handicapovanými a mezi nepostiženými „homo telespectatris“?
Paralympijský magazín vzniká trochu těžce proto, že často na některých svazech ani netuší, jestli se ta která akce koná, jestli byla přesunuta na jiný termín atd., o tom, že by nás sami pořadatelé zahrnovali svými tipy škoda mluvit… Jaký ohlas má Paralympijský magazín mezi postiženými, bych se rád zeptal Tebe, Davide.
5. otázka: Jak bude vypadat zpravodajství České televize z paralympiády v Pekingu a plánuje Česká televize i nějaké přímé přenosy z dějiště letní paralympiády?
Česká televize bude mít na Paralympijských hrách v Pekingu poprvé dva reportéry (já a Alice) a kameramana, kteří se budou zaměřovat na české reprezentanty a jejich závody.Natočené reportáže budou vysílány jednak ve zpravodajství, jednak budou tvořit podstatnou část denních sestřihů z Her, které se budou zpracovávat v Praze v kombinaci materiálů štábu a denních summary dodávaných hostitelskou TV. Reportáže budeme do České republiky posílat prostřednictvím internetu.Chtěl bych ocenit fakt, že k rozšíření štábu mohlo dojít jen díky spolupráci s ČPV a s Lubošem Koželuhem, jednatelem Premier Sports CZ.
